Hlavní stránka | biřmovanci | mešní úmysly | Lidové misie | historie | bohoslužby | kontakty | pastorační rada | ekumena | děti | akce | aktuality
historie / společné
Článek o našich farnostech
Jakub Holík holik.j@seznam.cz16.06.2010

V časopise České křesťanské akademie UNIVERSUM č. 2 / 2010, který vyšel 18. 5. 2010 vyšel článek s názvem Farnost jako magnet, ve kterém se píše o dvou farnostech „ kde to žije“. První je farnost v Praze – Kobylisích, druhou je naše farnost.
Redaktor Josef Beránek poprosil o odpovědi na položené otázky o. Jakuba a některé farníky.

Protože tento časopis není příliš k dostání v našich končinách, přetiskuji část tohoto článku, který se týká naší farnosti.

FARNOST JIMRAMOV

obr.01-

obr.02-

Na moravsko-českém pomezí leží jimramovská farnost. Patří ještě do brněnské diecéze, za řekou však už začíná diecéze hradecká. Kromě Jimramova má místní farář Jakub Holík na starosti ještě farnosti Dalečín a Sulkovec. Na území tří farností žije několik tisíc obyvatel. Asi polovina se hlásí k evangelickému vyznání. V kostelech na nedělních bohoslužbách potkává od roku 2005 přibližně stále stejně věřících. Ani setrvalé počty ale nejsou samozřejmé.

Čím si vysvětlujete nárůst účastníků bohoslužeb a dalších akcí ve vaší farnosti v posledních letech? Může za to příliv nových sousedů v okolí? Noví konvertité či novorozenci? Větší přitažlivostí Vaší farnosti, která láká i farníky z jiných farností?

Jakub Holík : Když jsem přicházel v září 2005, podle statistik jsem si spočítal, že na území 3 farnosti žije asi 4 000 obyvatel. Asi polovina se hlásí k evangelickému vyznání. V kostelech na nedělních  mších bylo tehdy a je i dnes kolem 400 věřících. Nejde tedy o nějaké nárůsty počtů. Jsme oblastí, odkud se lidé spíše odstěhovávají za studiem a prací a opět se sem vracejí na důchod či jako chalupáři. Takže spíše mám radost, že se počty příliš nesnižují.
To, co považuji za důležité je snaha o provázanost mezi farnostmi, které jsou mi svěřeny. Mnoho aktivit se snažíme dělat společně. Na jejich základě se lidé více poznávají a také inspirují pro vlastní způsob křesťanského a farního života.

Co dělá farnost přitažlivou? Charisma faráře, nezaměnitelný styl bohoslužeb (včetně hudebního projevu), další navazující aktivity a odpovídající prostory, možnost zapojení se pro všechny, kdo mají odvahu přispět farní pospolitosti?

Manželé Plecháčkovi, farníci : Pro nás, jako pro konfesně smíšené manželství, byla jimramovská farnost přitažlivá hlavně pro její otevřenost ekumeně. Tato otevřenost však neplatila pouze pro nás, ale platí obecně pro veřejnost. Pokud se zde objeví někdo nový, může očekávat aktivní a srdečný zájem farníků i zájem otce Jakuba. To je pro mnohé příchozí velmi povzbuzující.

Ačkoliv je naše farnost poměrně malá, je zastoupena všemi generacemi, které se aktivně  zapojují do života farnosti- praktické zajištění mší sv. (úklid, výzdoba, hudební doprovod,čtení…), nedělní kavárna, poutě, různá farní a sportovní odpoledne, farní ples, akce pro děti atd. Mnoho z těchto akcí je nápadem otce Jakuba, ale mnoho i farníků samotných. Vždy je ochoten pomoci. Jak říká on sám-dobrý nápad mých farníků je mi rozkazem.

 

Jaká by podle vašich zkušeností měla být role kněze ve farnosti, která přitahuje a oslovuje?

Manželé Plecháčkovi : Velmi důležitou roli v životě farnosti hraje otec Jakub. Ve firmě by jej nazvali velmi dobrým a zkušeným  manažerem. My ve farnosti víme, že je dobrým pastýřem. Jeho starost, empatie, smysl pro organizaci, schopnost povzbuzení a ochota pomoci jsou tím, co také dělá jimramovskou farnost naším druhým domovem.

Jak je možné skloubit duchovní autoritu kněze na jedné straně a zapojení dalších lidí do farních aktivit včetně odpovídající odpovědnosti a možnosti rozhodovat?

Jakub Holík : V našem prostředí se očekává od kněze, že bude vůdčí osobností, bude přinášet nápady a vize, bude ale také nablízku svým farníkům, bude je znát jménem. Moje zkušenost je taková, že pro zapojení laiků je potřeba vést s lidmi intenzivní dialog, objevit jejich možnosti a schopnosti, poté poprosit o spolupráci, svěřit úkol a vymezit kompetence. Během určitého času je nutná reflexe, jak se co daří. Je možné se domluvit, že se budeme scházet v určitých intervalech, abychom zhodnotili určitou oblast ( varhaníci, kostelníci, katecheté, webové stránky, farní časopis apod. ). Z těchto rozhovorů vyplynou další potřeby a nasměrování. Rozhodnutí je na knězi, ale v rozhovorech k tomuto rozhodnutí dojdeme.

Kněz by měl mít ale také poměrně velkou tzv. frustrační toleranci, tedy vědomí, že ne všechno se podaří uskutečnit a že ne všichni se zapojí do života farnosti. Z toho vychází také schopnost radovat se z malých krůčků a umění poděkovat a ocenit druhé. A také nesrovnávat farnosti mezi sebou. Každá je specifická a v každé se daří něco , co naopak není ve farnosti sousední. Právě v tom je krása a obohacení.

Jaké máte zkušenosti s fungováním farní či pastorační rady? Jak se podílí na spoluodpovědnosti za farnost ?

Jakub Holík : Farní radu považuji za nezbytný prostor pro diskusi o radostech i starostech farnosti. Lidé jsou do ní voleni, takže je to záležitost celé farní obce. Scházíme se asi 4x za rok, členů je 11. Jednání rady má svůj program, každý se může vyjádřit, i když rozhodnutí je na faráři,farní rada má ze stanov poradní hlas. Ale právě ten poradní hlas – tedy schopnost poradit – je velmi důležitý. Členové farní rady znají a vyjadřují názory širšího společenství a zároveň se to vše probírá na oficiální rovině. Pokud se objeví nějaký problém, řeší se právě zde. Díky tomu se snažíme předcházet různým nezdravým napětím mezi skupinkami ve farnosti. Všichni se učíme přijímat své místo ve farnosti a svým dílem přispívat k jejímu životu.

Pozměnila podle vás dlouhodobá spolupráce s laiky, či fungující farní rada způsob hledání "znamení času", tedy aktuálních výzev, na které je třeba reagovat? Způsobilo zapojení laiků také napětí, nedorozumění či konflikty, které jste nepředpokládal/a?

Jakub Holík : Myslím si, že tím novým způsobem hledání znamení času v našem prostředí může být právě obraz církve jako široké rodiny, kde každý může najít své místo a zároveň je vyzýván k přijetí nějakého úkolu, kterým může být prospěšný ostatním a z toho mít radost.

Počet přečtení:  1844
Naposledy: 20.2.2018

 

 

 

 

 

Přihlášení